23.7.2002 | Autor: DJ Mobley

Compost / Panther (74:07)
Mnichovský kolektiv Jazzanova se danceflooru nikdy nevyhýbal. Sérií aranžérsky a rytmicky vynalézavých maxisinglů si tihle milovníci orchestrálního jazzu a brazilských koktejlů postupně získali klubové publikum holdující downtempovým náladám, latinským elektro rytmům a nu jazzu. K oblibě Jazzanovy u zasvěceného a v poslední době i širšího publika notnou měrou přispěly i jejich vyhlásšné remixy, shromážděné před časem na bestsellerovém dvoj-CD Jazzanova / Remixes 1997-2000. Klubová generace si přitom možná ani nevšimla,že se jejich produkce opírá nejen o solidní znalost jazzové a orchestrální hudby posledních 40 let, ale také o příležitostnou spolupráci s etablovanými evropskými jazzmeny, např. s německým vibrafonistou Karlem Bergerem.

Pro mnoho politicky nekorektních lidí bývá spojení pojmu Němci a jazz stejně těžko zkousnutelné jako hnědozelené barevné kombinace, jimiž Jazzanova s oblibou zdobí obálky svých desek. Z této tradicena první pohled příliš nevybočilo ani vytvarně mimořádně propracované leporelo, v němž se skrývá jejich dlouho očekávané první album. Zato vnitřek obálky i hudba hrají doslova všemi barvami a jejich swing by roztancoval i nejprimárnější skopčákobijce. Není to samozřejmě jazz podle přežitého schématu téma-improvizace-téma. Ale samply a beaty, s nimiž Jazzanova žongluje na svém debutu, nepostrádají feeling, eleganci a mnohovrstevnatost, za které by se nestyděli ani zkušení jazzoví aranžéři. O vkusu a prozíravosti Jazzanovy svědčí i přizvaní hosté. Bergera u vibrafonu více než důstojně zastoupil jeho americký kolega Dave Friedman, jehož starší produkce na značce ENJA neměla k impresionisticky laděnému eurojazzu nikdy daleko. Mezi přizvanými vokalisty se vedle rappera Viktera Dupleixe a elegantně swingující básnířky Ursuly Rucker něčekaně objevil i opomíjený americký skladatel a zpěvák Doug Hammond, jehož originální skladby míval v repertoáru svého kvintetu kontrabasista Dave Holland. A náhodou se mezi zpěvačkami neocitla ani Valerie Etienne z průkopnické acid-jazzove skupiny Galliano.

Příjemná deska, ale ani po opakovaném poslechu In Between se nemohu zbavit dojmu, ze albový 'XXXL' formát i na vysportované postavě Jazzanovy trochu plandá. Tenhle pětasedmdesátiminutový opus zkrátka postrádá soustředěnost a přesvědčivost jejich dosavadní tvorby.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07