27.9.2002 | Autor: Leoš Kofroň

Sony Music Bonton (Slovakia) (67:17)
Nezanechal po sobě žádné ucelené dílo ani zásadní projekt, který by šlo věčně připomínat v dalších a dalších reprezentativních výběrech. Hudební portrét Jaro Filipa je sice nutno skládat z porůznu roztroušených útržků a střípků, avšak výsledná mozaika nejen že je podle očekávání hodně pestrá, ale kupodivu nakonec nebudí zdání ani nějaké vyložené roztříštěnosti.

Muž v pozadí, nebo-li 'ten, čo hrával s Dežom' - taková charakteristika asi nejlépe pasuje na tohoto nenápadného excentrika a skvělého muzikanta, který nezaměnitelnou pečeť své osobnosti obtiskl na devíti albech Deža Ursinyho, významnou měrou přispěl k objevení dalších netušených výrazových poloh Richarda Müllera a spolu s dvojicí Lasica a Satinský položil základy moderního slovenského šansonu.

Album Človek hromadného výskytu logicky reflektuje především dvě posledně jmenovaná protagonistova hudební partnerství. Obsahuje však i kuriozitky typu instrumentálního provedení Ursinyho rané písně ještě z repertoáru The Soulmen Baby Do Not Cry, příležitostné spolupráce se Štefanom Skrúcaným v trojici písní (Televízne noviny, Dedo Mráz, Predvčerom si naša Mara) s politicky satirickým nádechem, nebo skladbu Raj z repertoáru skupiny Vidiek, kterou za Filipova klávesového doprovodu zpívá Ján Kuric.

Většina nahrávek je převzata z rozhlasového pořadu stanice Twist Noční vtáci, který Filip moderoval i v něm naživo hrál. Intimní atmosféra a komorní podání písniček především z dnes již klasického a později již nepřekonaného alba Bolo nás jedenásť možná více poodhaluje ještě další okolnost, která mohla mnohým uniknout. A sice, jakou emocionální hloubku dokázal Filip do svého zdánlivě nevzrušivého až monotónního hlasového projevu vložit, a že byl tedy vlastně i velmi interesantním zpěvákem. Ovšem nenápadným, utajeným, v pozadí - jak jinak...




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09