27.8.2011 | Autor: Petr Korál

Supraphon (76:23 + 76:41)
Jana Kratochvílová byla a je naprosto výjimečné pěvecké zjevení. Specifická barva jejího hlasu a oslnivé – v pozdějších letech, když už nebyla pod dohledem komunistických cenzorů, nezřídka i vysloveně extravagantní – vokální kejkle často zachránily i průměrný písňový materiál, s nímž pracovala. Vedle znamenitých skladeb se totiž v jejím repertoáru téměř vždy vyskytovaly i věci zcela tuctové a umělecky sotva průměrné. Což tenhle obsáhlý a vcelku reprezentativní výběr dobře dokumentuje.
První disk obsahuje celé první eponymní album Jany Kratochvílové (tedy původně eponymní; po revoluci bylo znovu vydané pod názvem V stínu kapradiny) plus singly z let 1977–81, druhé CD potom jak staré písničky, tak věci z alb S láskou (1998) a Uriel (2004) a také několik novinek. Ty jsou vesměs zdravě rockově nabroušené a navzdory nadále poněkud diskutabilním naivním textům plným „vesmírné lásky“ dávají naději, že Kratochvílová ještě nevyřkla své poslední slovo. Škoda, že na tuto kompilaci nebyly zařazeny i nějaké „živáky“ pořízené se skupinou Heval, po letech vydané na vzpomínkovém 2CD. Anebo něco z elpíčka Bohemian, což bylo první „exilové“ album zpěvačky říkající si tehdy Jana Pope po emigraci do Velké Británie. Případně i ukázka její extrémní hudební tváře spojené se souborem Illuminati. Obrázek o Kratochvílové by teprve pak byl úplný.

Zlatý hřeb: V stínu kapradiny, V mý hlavě mi slunce lítá, S láskou, Chyť se nebe
Zní to jako: vzorník většiny hudebních „masek“ jedinečné zpěvačky

Body: