24.1.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Nejlaskavější z písničkářů, Jan Burian, prohrábl své staré zpěvníky a nahrál příznivcům důvěrně známé letité písně, které - bez přehánění - pomáhaly přežít dobu "normalizací" a zákazů. Stačí si připomenout kousky jako Železná neděle, Kšá kšá, Božskej klid, Staromanželská, Múzy, Zavařuju atd. a mnohým z nás se vybaví sváteční večer v zapadlém vesnickém kulturáčku, kde jsme měli na Burianových koncertech pocit, že alespoň občas lze někde najít kousek svobody. A což teprve když se člověku dostala do ruky amatérská samizdatová nahrávka...


Burian nahrál vlastní archeologické objevy přesně tak, jak je hrával v době vzniku - jen sám s klavírem. Rozdělil nahrávku na dva disky, přičemž první obsahuje písně z let 1972 až 1980 a druhý pokrývá období 1980-1985. Se zamrazením v zádech ovšem zjistíme, že nehledě na dobu vzniku, některé písně nezestárly ani o den. A nemyslím jen stále aktuální tropení smutných žertů z jevů jako Seriál. Burian - písničkář může mít radost. Některé jeho songy dosáhly na nadčasovost. Na "okolní realitu" to však příliš dobré světlo nevrhá. Dobré písničky vypovídají o lidech. A lidé se příliš nemění.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01