9.5.2002 | Autor: Alex Švamberk

SPV/Globus (47:13)
Kytarista, zpěvák a příležitostný banjista Jamie Clarke neopomíjína obalu sólového alba Nobody Is Perfect připomenout své účinkování v Pogues, i když se objevil jen na jejich posledním a rozhodně ne nejlepším albu Pogue Mahone. To však nic nemění na tom, že jeho sólový debut se povedl: nejenže mu nechybí patřičná energie, irská melodika a typická hospodská atmosféra, ještě ho ozvláštňují balkánské motivy. Partnerem Jamieho Clarka, který se přestěhoval do Německa, se stal bosenský harmonikář Pedja Zaric a rytmus citlivě udává Andreas Schabinger, střídající bicí s perkusemi.

Přestože k popularitě koncertů tria přispěla interpretace písní Pogues, ani vlastní repertoár není špatný. Jamie Clarke totiž nekončí u typických punkfolkových vypalovaček jako je úvodní Medley a Shake Some Action. Prokládá je písněmi ve středním tempu s výraznými melodiemi, které strhnou osazenstvo irského pubu, aby se v refrénu k triu přidalo, což je případ rockovějších kousků Terrorist Activity a How The Mighty Have Fallen. Na albu najdeme i balkánskou melodikou ovlivněné skladby Turkish, Hungarian Dance a Mad World či řecky znějící baladu Ride On, v nichž se výrazněji prosazuje Pedjův původ. Podmanivý je zejména úvod Turkish, která se posléze divoce rozjede - naopak Hungarian Dance je až příliš podbízivá, protože jen recykluje dobře známé motivy. Pedja své mistrovství ukazuje také v gradující písni Bob Crowes, kde si odpovídá s Jamieho banjem. Šíři záběru však prokázal i Jamie, kterýse nebál na albu zařadit rozverný popěvek Sunny Afternoon, jemuž dává říz punkově pojatá rytmika, či se inspirovat psychedelií v Hey Now.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05