1.2.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Indies Records (36:18)
James Harries
The Straight Street Session
(Indies Records) 36:18 min.
V prostotě je krása
Vše na tomhle vzácném disku je úsporné. Jednoduchá fotografie na obalu. Žádný booklet, jen vsunutá kartička. Jen tři hudebníci: krom protagonisty, v Praze usazeného britského písničkáře, ještě věhlasní jazzmani Emil Viklický (klavír) a Petr Dvorský (kontrabas), se kterými Harries sporadicky koncertuje. Jenom jediný nahrávací den ve studiu. Žádné dotáčky a playbacky. A výsledek? Album hluboké a procítěné, prodchnuté odzbrojující upřímností. Písně v duchu nejlepších nahrávek takového Erica Wooda, Jeffa Buckleyho či Terryho Lee Halea (pro kterého ostatně Harries před pár lety zpíval sbory).
Z nahrávky jsou cítit Harriesovy jazzové kořeny, díky kterým může skvěle komunikovat s Viklickým a Dvorským. Zde se projevuje škola, kterou dostal Harries coby mladý jazzový saxofonista, protloukající se po manchesterských klubech. Má za sebou i angažmá rocková a folková a ze všech období svého muzikantského života si odnesl to nejlepší. Vyzrál v nadžánrového písničkáře a jeho druhé sólové album The Straight Street Session je tak dobré, až se tají dech. Někdy ani netušíme, jak ohromný talent nenápadně prochází doslova nedaleko nás.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01