28.5.2008 | Autor: Petr Korál

Starline (51:50)
Zdánlivě nic nového pod melopunkovým sluncem. Jaksi taksi nabízejí další porci hitůvek s poněkud povrchní myšlenkovou nádivkou (ačkoliv titulní Optimista má rozhodně něco do sebe), ale sem tam i rafinovanější, hudebně propracovanější momenty vzdalující se od punkrockových východisek (Blecha). Pravda, celkově do značné míry „jen“ opakují svoje osvědčené skladatelské postupy, ovšem na druhou stranu: pokud někoho vykrádají, tak jen sami sebe, ne někoho jiného, a po těch letech existence už na to mají právo.
V nářezovce Psychokredit se JT nečekaně rozpomněli na časy, kdy ještě svoji muziku drhli setsakramentsky svižně, a takováto reminiscence jim rozhodně jde k duhu. Nicméně neurazí ani třeba fajnová popíkovka Zázraky. Vydýchat se nedá toliko Loučení, klavírní cajdáček s otřesně paetickým textem. Možná je to jen past na recenzenty – v tom případě mi však tenhle „vtip“ nedošel.

Zlatý hřeb: Optimista, Vyvolený
Zní to jako: americký skate/pop/punk pěkně po česku

Body: