23.1.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Baskytarista, zpěvák a klávesista Jack Bruce si s sebou už navždy ponese okouzlující stigma člena legendární superskupiny Cream, ať je jeho sólová diskografie sebebohatší. Nezmění to ani čerstvý přírůstek More Jack Than God a spolu se slovní hříčkou v názvu si můžeme domyslet, že odkaz Cream skutečně rozvíjí spíše Jack Bruce než třeba Eric Clapton. Ale není to proto, že by z minulosti chtěl žít. Album zní relativně moderně. Je to spíše v nezaměnitelném hlase a v taktéž nezaměnitelných kompozičních postupech. Přestože v úvodních dvou písních Bruce ještě statečně maskuje, stačí si poslechnout už třetí položku, klenutou melodii Kelly's Blues, a jste doma. A coververze sebe sama (jako např. Politician, I Feel Free či We're Going Wrong) už jsou jenom logickým přitakáním.


Jack Bruce si umí vybrat spolupracovníky. Konec konců, díky své minulosti může srovnávat jen s těmi nejlepšími. A tak se cti doprovodit legendu dostalo kytarovému šikulovi Vernonu Reidovi. Přestože Reid vlévá do nahrávky notnou dávku energie, přece jenom si nelze odpustit výtku, že deska působí poněkud unaveným dojmem. A nahrávat znovu klasiku Cream, když už existují nepřekonatelné původní verze, je také tak trochu vyrábění nadpočetností. Ale snad se to dá panu Bruceovi odpustit. Už vzhledem k věku a legendárnosti. Vydal další důstojné album, které jeho příznivce neurazí.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01