Jablkoň: Půlpes
19.8.2009 | Autor: Leoš Kofroň
Indies MG (50:52)
Varování na bookletu, že se jedná o nahrávku nejtvrdší sekce skupiny, tedy Velké polní Jablkoně, netřeba brát úplně doslova. Jistě, zvuk je poněkud hřmotnější, než na ryze písničkových albech Malé lesní (znějí tu například dříve nemyslitelné elektrické kytary a základní kvintet v některých skladbách doplňují třeba pěvecký sbor Black Uganda Choir či Moravský komorní orchestr), ale tak ukrutný nářez to zas rozhodně není. Spíše zde Martin Němec a spol. určitým způsob sumarizují všechny dosavadní podoby a postupy, jichž toto originální seskupení během své více než třicetileté existence nabývalo a používalo. Album symbolicky otevírá předělávka letité V bludišti a dále se zde v míře více než hojné dočkáme pro Jablkoň typických, žánrově nezařaditelných „pakáren“ a rytmických bludišť, bizarních zvuků a šelestů, ale i zklidněných a melodicky výrazných pasáží. A to vše v nenapodobitelné „přiškrceně zahuhlané“ interpretaci hlavního protagonisty, jemuž zdárně sekunduje (věkově i služebně) nejmladší členka skupiny, jinak též saxofonistka Anička Duchaňová. A nebyla by to Jablkoň, aby na závěr nevytáhla z rukávu i nějaké to překvapení: Zdvořilý Woody (ano, pamatujeme v podání mladičkého Karla Gotta) tu zazní v aranžmá určeném vskutku metalovým hrozičům.
Zlatý hřeb: Půlpes
Zní to jako: Zde nelze napsat nic jiného, než Jablkoň…
Body: