17.12.2007 | Autor: Daniel Matoušek

Mute (33:08)
Švédský písničkář José Gonzalez je člověk, kterého do velké míry udělala reklama, respektive skladba Heartbeats použitá v televizním spotu. O tom snad není ani moc pochyb, protože jinak si lze těžko vysvětlit takovou popularitu jeho sice slušného, ale ne nijak oslňujícího debutu Veneer. Po třech letech od něj a několika EP je zpátky s druhou deskou In Our Nature.

Gonzalez je jeden z mála, o nichž jde bez větších rozpaků tvrdit, že pokud znáte jednu písničku, víte zhruba přesně, jak bude znít zbytek: něco jako Mňága a Žďorp nebo desky Karla Gotta. Jeho síla a slabost zároveň spočívá v tom, že si vytvořil osobitý styl, v jehož režii se odehrává všechno, co hraje. Zatímco na debutu to ale byla ona síla, která převládala, tentokrát se z něho už stává trochu slabost.
Stejně jako předtím i teď na první pohled zaujme prostota a atmosféričnost, se kterou jen s pomocí španělky a občasných perkusí vykresluje své celkem nevýjimečné texty do podmanivé podoby. Je ovšem jasné, že to, co poprvé fungovalo, nejde omílat donekonečna. Vyčítat mu, že zní stále podobně by bylo asi stejně pošetilé jako si stěžovat, že jeho hlas vám přijde moc melancholický – situace je prostě daná a on si z ni udělal součást svého konceptu - nicméně nějaký posun by byl záhodný. Hudebně ani zvukově ho ale moc najít nejde. In Our Nature má k debutu až pekelně blízko a jeden by ani nedivil, kdyby ven prosákla informace, že se vlastně jedná o nepoužitý materiál z nahrávání Veneer. Nejvíc fajn je tudíž to, že posluchač si může být už předem jistý, co kupuje. Žádný zajíc v pytli.

Pokud si Gonzalez na nové desce za něco zaslouží uznání, tak to je širší tématický záběr textů, které teď trochu rýpou i do politiky, a hlavně potvrzení neomylného nosu na coververze. V téhle oblasti se činí téměř neustále: od oné hitovky Heartbeats autorsky náležící sourozeneckému electro-duu Knife natočil i jednu povedenou předělávku Kylie Minogue a Joy Division. Tentokrát došlo na Teardrops od Massive Attack a pojal ji opět naprosto originálně a od původní verze utekl tak daleko, že by ji poznal málokdo.
Je dost dobře možné, že pokud jednou natočí album předělávek, jak se teď v poslední době děje všude okolo dost často, bude to naprostá pecka, která srazí do kolen veškeré posluchače. Zatím ale zůstává v zástupu "slušných" písničkářů, kteří čekají na něco velkého. Nikdo sice nezní jako on - to je jistě pozitivum, ale pokud bude i nadále natáčet stále stejná alba, otázka bude nejspíš znít: Chce vůbec znít někdo jako on?

Zlatý hřeb: How Low, Killing For Love, Teardrops
Zní to jako: Minimalistický indie-folk s příchutí skandinávské melancholie

Body: