20.1.2003 | Autor: Radek Diestler

Columbia/Sony Music Bonton (58:17)
Poslyšte příběh o přesvědčení malověrných, příběh, který se doopravdy stal.

Měl jsem k J.A.R. dost dvojaký postoj. Dlouho jsem je byl ochoten akceptovat pouze naživo, někde okolo Mein Kampfunk! pak i na deskách, pokud by se z nich tedy dala vymazat většina textů. Někde mezi ní a Homo fonkianz se na hrotu kopí objevil na Kampfunku spíše statující Dan Bárta, což považuji za snad největší trefu do černého v historii ansámblu; a je jedno, zda zde hrály roli poznatky z principálova úkroku se Sexy Dancers či co vlastně. Homo fonkianz mi konvenovalo, až na nečekaně nemastný zvuk typu 'suchý z nosu' a na samoúčelné hovadiny typu Ťo ťi ťo. Po obcování s Nervákem skeptik kapituluje a žádá o zacházení podle ženevské konvence. Neboť libovou tu hoši maj' věc.

Psáno jest: ta deska hraje a je hravá. Je barevná a barvitá. Pulsující. Posloupnost písniček má logiku - od uvolněné, elegantní rozehrávky Parisian k podobnému výdechu na závěr Dál a hloub a Idrísí. Jednotlivé party jeví známky 'opečovanosti'; zvláště dechaři zaslouží absolutorium a ten pán, co je zaranžoval, taky. Jediný stín podezření z kopírování padne ve chvíli, kdy si na kopyto prvních slov Karambolage (Karamboláž to je sabotáž) zkusíte vsadit památné Amnon je bůh on je na vojně furt a ono vám to zapadne do sebe. Jediná prdel na celé album a sporná místa v textech pouze v Brutku modeláři, kde se Ota Klempíř s Romanem Holým dopustili nefunkční makarónštiny, míchajíce angličtinu s češtinou, plus v případech, kde si mistr slova nevěděl rady, co kam zrovna prsknout (copak je to, prosím pěkně, reagonát?).

Dobře, nesdílím nadšení principálovo nad ohyzdným osmdesátkovým popem a když Diestlerová nad stylovým, leč olezlým refrénem Brutka modeláře vypustila odlehčující glosu 'tady chce někdo žít nonstop', přijal jsem ji okamžitě za svou. Ale to je věc 'rozlišného nazírání taktického', jak řekl Jaroslav Preiss nad rakví Loevensteinovou.

P.S.: Na můj závoďák teď kouká celá třída (Nerváček) pochází z kultovní písně Formule z formely, že? Kdo s tímhle zrním přišel do mlýnice, zaslouží pochvalu před rozvinutou bojovou zástavou.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01