18.12.2007 | Autor: Leoš Kofroň

Polydor/Sony BMG (51:12)
Osaměle sedí na lavičce uprostřed zeleně (viz booklet) a romantickým hlasem, který se láme do falzetu, pěje sladkobolně procítěné písně. Pochází z Velké Británie, je mu pětadvacet a představuje protipól mužného drsňáka, tedy takový ten věčně chlapecký typ, jehož naopak dívky a ženy rády berou pod svá ochranná křídla. A pak se divte, že se nevyhne častému srovnání s Jamesem Bluntem… Ovšem Jamie Scott je svým hudebním stylem mnohem více ponořen někde v šesté či sedmé dekád minulého století, ke kterémužto období se ostatně otevřeně hlásí. K jeho oblíbencům a vzorům patří třeba Cat Stevens, James Taylor, Stevie Wonder či Simon s Garfunkelem, tedy jména, která poznal z desek svých rodičů. Vlastně prý nikdy neposlouchal současnou muzikou (sám se jí začal věnovat od sedmi - cvičil na kytaru a klavír). S tím koresponduje i snaha dodat každé písně co největší emocionální rozměr, ale i potřeba křehké melodie občas obléci do košatých aranžmá se smyčci a dechy či je podbarvit charakteristickým zvukem kláves. Avšak kupodivu, ono tohle procítěné hudební ’staromilectví’ na jeho debutovém albu až překvapivě dobře zabírá…

Zlatý hřeb: When Will I See Your Face Again
Zní to jako: Folkové a soulové ozvěny sedmdesátých let v současném balení

Body: