17.1.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Goldenlane Rec./Cure Pink (53:18)
Myslím, že nestřelím příliš mimo, když řeknu, že remix by měl splňovat alespoň jedno ze dvou kritérií: 1) 'ztanečnit' nahrávku, která jinak moc do skoku není, 2) přinést na nahrávku nový a zajímavý (klidně i trochu 'úchylný') pohled - zvukový, kompoziční, náladový. Od kolekce remixů písniček Jamese Browna bych čekal, žese tvůrci soustředí především na druhý bod - originální nahrávky jsou totiž k tanci až hanba a pokusit se vymyslet 'ještě tanečnější' verze je práce leda tak pro Sisyfa. Bylo to však plané očekávání. Všech dvanáct remixů, pod nimiž jsou podepsáni američtí tvůrci (Digital Johnson, Fred Coury, Danny Parker, Julian Beeston, Julian Synne ad.) s jednou anglickou (Porl King) a jednou havajskou (DJ Rib) výjimkou, působí neuvěřitelně popisně až naivisticky - troufám si tvrdit, že podobné výkony by s pomocí některého z běžně dostupných mixovacích programů odvedl průměrně nadaný počítačový operátor bez jakéhokoli hudebního nadání, citu a invence. Samozřejmě, Brownovy nahrávky k elektronickým úpravám přímo vybízejí, jenomže o to je vypořádání se s nimi těžší - v tom, že 'pustím mašinu', do vhodných míst střihnu riff dechů či zpívanou frázi, tu a tam si scratchnu a půjdu od toho, smysl nevidím. Tančitse na to asi dá - ale to je všechno.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/11