Ivo Cicvárek a Oko: V letadle
25.9.2002 | Autor: Veronika Schmidtová
Indies (47:11)
I představuje se nový zjev brněnské scény, akustické, folkové a zručné sdružení Oko semknuté kolem Ivo Cicvárka.
Deska se vyznačuje řemeslně nadprůměrnými výkony - však jsou obě doprovodné členky Oka konzervatoristky (violoncello a příčná flétna). Až se díky nezvyklému nánosu virtuozity málem nelze dobrat podpovrchového napětí. Artrocker by zajásal.
Zajásal: místy se díky změnám rytmů i ne zcela obvyklým harmonickým postupům zdá, že by tu mohli být zakopáni Jethro Tull; artrockerovo ucho obzvlášť zbystří při flétnovém partu v instrumentální Hugo se dívá na televizi a furt přepíná. Stejný dojem vyvolává i Sex on line (a rovněž jedna ze dvou zbylých instrumentálek Dopravní zácpa na ulici Milady Horákové v 7 hodin ráno). Ale na druhé straně tu třeba vane duch S a Š (skladba Klavír ve křoví) a pestrost je jednou z hlavních deviz alba.
Je jen trochu škoda, že si učitel českého jazyka Cicvárek nedal větší práci s texty. Neškodilo by, kdyby svou bujnou fantazii držel zkrátka a soustředil se na to, že píše písničku, nikoliv soukromý deníček, který snese i poetická klišé či směšně modernistické úlety jako Sex on line. Vedle toho potom velice vyniká pozoruhodný příběh Telefony o utečeneckých dětech, které v uprchlických táborech při arteterapii modelují ne domečky, ale telefony.
Hvězdičky v tomto případě nebudou příliš spravedlivé; perličky setu nalézají těsně pod hladinou a chybí jen zkušený lovec, aby se zablýskly před zraky nás všech.
Body:
&musiQ 2002/09