19.5.2010 | Autor: Roman Jireš

Universal (50:50)
Slovenští IMT Smile byli vždy především kapelou Ivana Táslera, takže vlastně ani příliš nepřekvapuje, že jejich osmé studiové album vychází zároveň pod jménem dominantního majitele nezaměnitelného hlasu, hudebníka a textaře. Zajímavější je fakt, že nahrávka 2010: Odysea dva působí dojmem, jako by se na ni autorsky podílelo větší množství lidí, než tomu ve skutečnosti bylo. To, co jedni mohou kritizovat jako roztříštěnost, může jinému připadat jako příjemná pestrost. Osobně se přikláním k druhému názoru, ale myslím, že coververze skladby Ivana Hoffmanna Sľúbili sme si lásku obohacená o archivní nahrávky Slovenského rozhlasu měla být zařazena jako bonus.
Album s několika potencionálními hity zaujme už úvodní písní Čo bude... míchající za pěvecké a autorské spoluúčasti Petra Lipy pop, rock i lidovku. Následující Tá ktorej niet (Ona) je příkladem toho, jak umí Táslerův projev posunout skladbu, která by jinak byla barovým popěvkem. O mnoho lepší je typický slovenský kytarový popík Bozk, reggae Spravodlivosť i soulovým nádechem obohacené Život je boj (in the jungle). V podstatě až po závěrečnou akustickou lahůdku Letná téměř každá skladba vyvolává starou otázku, proč tahle kapela už dávno neprorazila v Česku.

Zlatý hřeb: Čo bude..., Psyché, Letná
Zní to jako: pestrý a stále vyzrálejší slovenský pop

Body: