15.9.2004 | Autor: Jindřich Göth

Zpěvačka Iva Frühlingová, ač se věnuje popu, má do někdejší chlapecké továrny na hrůzu skutečně na míle daleko. Její lahodnou francouzštinou zpívané písničky jsou sice potřebně chytlavé, přívětivé, nicméně nikoliv podbízivé a blbé. Ovšem takový šrumec, jaký se kolem alba snaží vyvolat vydávající firma, to také není.

Upřímně řečeno, album je zábavnější v momentech, kdy se mu nemusíte věnovat soustředeně. Ne snad, že by šlo o pouhou ušlechtilou kulisu, ale jeho půvab spočívá spíše v občasných pozoruhodných momentech než v celku. Roztočíte kotouček, chvílemi si spokojeně pobrukujete, místy se však s mírnými rozpaky poškrábete na hlavě (chtělo by to například ubrat sbory, občas působí nadbytečně).

Čeho by se však slušelo přidat, jsou silnější melodické nápady. Deska chvílemi splývá, jednotlivé písničky, jakkoliv zvukově a aranžérsky ošetřené velice dobře, na sebe nejsou s to upozornit silnějšími melodickými nápady. Nicméně naděje, že se tato situace na příštím výlisku zlepší, bezesporu žije.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/09