Irena Budweiserová: Někdy si připadám jak pták
8.11.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka
Indies Records (53:04)
Vychvalovat nádherný hlas s nezaměnitelným "černým" přídechem už dávno netřeba: bylo tak učiněno mnohokrát a oprávněně. Tak proč tahat dříví do lesa resp. propagační letáky do samoobsluhy, dobré se prodává samo. Jenže něco vychválit musíme, neb paní Irena opět vydala krásné album. Chvalme tedy její autorské schopnosti a instrumentaci: muzika je bluesově zatěžkaná a přesto odlehčená vzdušnými aranžemi, ve kterých se může hlas protagonistky rozzářit jako diamant ve světle bodového reflektoru. Chvalme tedy příspěvky hostujících hudebníků - brilantní basklarinet Františka Kopa, podkreslující mrazivé vzrušení písně Requiem za kolombínu ("štěstí je pověra"), lehoučké bicí Miloše Dvořáčka a decentní klávesy Petra Maláska. Chvalme samozřejmě i chápavý doprovod Ireniny kapely Fade In ve složení Vít Fiala - kontrabas, Jaroslav Šindler a Miroslav Linka - kytary. Chvalme významově přehledné texty (ať už napsané samotnou zpěvačkou, nebo ty z pera písničkáře Pepy Streichla, či s projevem Budweiserové obzvláště souznějící slůvka Barbory Ježkové), nabízející očistu i přes jednoznačné reflexe neveselých životních situací ("naše láska není mrtvá/je jen špatně pohřbená"). Dosti pochval, přejeme průzračný poslech.
Body:
časopis Rock&Pop 2003/11