1.10.2002 | Autor: Petr Korál

AVIK - Jiří Sláma (41:24)
Již neexistující Agnus Dei, znamenití průkopníci symfonizujícího doom metalu nejen v západních Čechách, mají v rovněž plzeňském tělese Interitus zdatné nástupce (svého času souputníky). Mnohé naznačila už eponymní demokazeta z roku 1998 (z ní pocházející skladbu Sirael soubor znovu natočil jako bonus na novinku), stejně jako předloňský oficiální debut Deborah. Ovšem materiál zalisovaný do drážekCD Srdce Krále obě nahrávky ještě výrazně překonává téměř ve všech směrech.

Vše se odvíjí už od nepoměrně vyvedenějšího a plnějšího zvuku. Pokračuje daleko zručnějším aranžerským zacházením jak s dříve ne zcela využitými možnostmi violy (momentálněuž zdvojené!) a flétny v obsazení skupiny (to ale neznamená,že by dnes Interitus tyhle nástroje bezhlavě cpali úplně všude), tak s kombinací drsného mužského a oduševnělého dívčího zpěvu, která je mnohem vyváženější - a navíc Jana Zahradníková (předtím Šnajdrová) hlasově náramně vyzrála. Konečně v neposlední řadě důvodů vedoucích k téměř absolutní přesvědčivosti tvůrčího počínání téhle formace stojí chytré - protože melodicky chytlavé a přitom vůbec ne podbízivé, nýbrž naopak poměrně rafinované - skladatelské nápady. Některé motivy jsou přímo úchvatné a vzrušující! A tak zásadní výtka může směřovat jen k jisté neobratnosti poetického vyjádření v temně romantizujících českých textech, i náladou bohužel částečně postižených obvyklou doomovou schematičností.

Kdyby tohle album vyšlo tak před pěti lety, stalo by se dost možná 'dějinnou událostí' ve vývoji tuzemského náladotvorného metalu. Dnes už mu chybí potřebné ostří revolučnosti, přesto představuje (až na tu textovou složku) opravdu výtečný počin.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09