25.10.2009 | Autor: Petr Korál

AVIK (51:32)
Nic nového pod plzeňským symfometalovým sluncem. Interitus i na svém čtvrtém album nabízejí vydatnou porci náladotvorného metalu s výrazně „klasicizujícím“ nádechem (a nejen v důsledku přítomnosti violisty a hned dvou houslistů v současné sestavě souboru), křehký ženský zpěv stávající frontwomanYennefer i dnes v akurátní míře zahušťuje svým šťavnatým growlingem kytarista a kapelník Ioannes, sytě obrazotvorné – byť místy poněkud povrchně efektní – texty jsou opět vyvedeny jak v mateřštině, tak v jazyce anglickém...
Takže žádné překvapení? Svým způsobem ne. Ale protože Interitus to, čemu se věnují, už dlouho dělají zatraceně na výši, tj. především přesvědčivě a jaksi věrohodně, vlastně je vše v nejlepším pořádku. A pokud svoje kompozice navrch vyšperkují i náležitě podmanivými melodickými nápady (což však bohužel neplatí vždycky), de facto není co vytknout.

Zlatý hřeb: Schodiště, Don’t
Zní to jako: zralá symfonicko metalová nahrávka

Body: