18.11.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Universal Music (54:29)
In Extremo z Německa u nás nikdy nebyli patřičně doceněni. Když se před lety poprvé objevili na koncertě v pražském Rock Café, přibylo bratru dvacet později maximálně spokojených diváků. Doma jsou ovšem populární a patřičně opečovávaní. Společně s Tanzwut tvoří hybné čelo pelotonu kapel, které se dotýkají německé hudební minulosti a bez kouzel a násilí ji potahují do současnosti.
Bývali spojením metalového kytarového spodku, dudáckých "symfonií" a poněkud neukotveného zpěvu. Jestliže ovšem - a to je hlavní posun - druhdy působily tři složky jako slepené, tentokrát tvoří souvislou masu. Jsou propojeny, nedávají si vzájemně přednost a hrají spolu. In Extremo získali sebejistotu. Navíc se série třinácti novinek zdaleka nenese v triviálním duchu dokola opakovaného motivu (jednou jako sloky, později s dudáckou sekcí jako refrénu).
Kdo nevěřil, že se sound Němců může rozvinout, mýlil se. Na veselém a celistvém albu je prezentována sebejistá skupina, která našla svou tvář. Pravda, ve zpěvech je pořád ještě nevýrazná, jenomže kdyby fungovaly i ony, co by nacházela na dalším albu.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11