12.10.2004 | Autor: Vojtěch Rynda

Fiction/Universal Music (36:19)
Je zarážející, že na desce zpěváka s tak výrazným hlasem nenajdete žádnou pořádně zapamatovatelnou melodii. Od sólového debutu Unfinished Monkey Business z roku 1998 se Ian Brown, někdejší vokalista nedostižných Stone Roses, na svých deskách snaží přinášet spíše feeling než "obyčejné" písničky. Koketuje s tanečními rytmy, zkouší různé nástroje a zvuky, zve si hosty - a v zásadě dělá pořád to samé.
Dělá to slušně, o tom žádná. Nejspíš už nemá potřebu ohromovat svým všespalujícím sebevědomím (i když v bookletu je jeho jméno vyvedeno snad třicetkrát), a tak se z jeho zpěvu dávno vytratila ona rozkošná arogance. Člověku to přijde škoda - jako když jde nejlepší útočník chytat do brány - ale aspoň to hraje ve prospěch barevnosti jednotlivých tracků. Šestistrunné ornamenty z otvíráku Longsight M13 znějí jako z nedoceněného druhého alba Stone Roses a není divu, když je nahrál Azíz Ibrahim, který u "kamenných růží" nahradil kytaristu Johna Squirea. Time Is My Everything disponuje díky trubce Tima Huttona příjemně balkánským nádechem. Destiny Of Circumstances míchá řezavou kytaru s tamburínou, a přesto nezní nejrockověji z celé kolekce. To se dá říct spíš o singlovce Keep What Ya Got, kterou Brown napsal s Noelem Gallagherem z Oasis. One Way Ticket To Paradise přináší zase orientální odér (ano, opět Azíz), zatímco nejlepší song, Kiss Ya Lips, je chytlavou taneční záležitostí s elektronickým pobubláváním v pozadí.
Snad jen v ní Brown odkazuje na svou někdejší bravuru, ale nešť, když se teď radši nimrá v aranžích. Přesto si nelze nepovšimnout, že na tak krátkou desku zařadil podezřelé množství vaty, že zní unaveně a že i na fotkách koneckonců vypadá jako bezdomovec. Desku jako je Solarized mohl nahrát leckdo, zatímco Stone Roses byli jen jedni, a tak se na jazyk dere otázka... Pane Brown, jak to bude s tím reunionem?


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10