18.1.2002 | Autor: Veronika Schmidtová

Polydor/Universal Music (37:07)
Dobře udělal opičí král, že se ponořil do své hloubavé mysli a zaštrachal kdesi na hranicích podvědomí. Od roku 1998, kdy vydal svou první sólovou desku, úročí trpělivost fanoušků bývalých Stone Roses záhadnou a vždy nějak zajímavou hudbou. Nejinak tomu je u této třetí 'tiché & sférické', na rozdíl od předchozí drsné Golden Greats výrazně uklidněné desky. Vše se tu line v tempu baru nad ránem, které v Ianově případě snadno uchvátí, pohltí a na konci desky vyplivne čistý, vyvětraný mozek.

Navíc vyvětraný tak příjemným způsobem, že Ianovi rázem odpustíme nesplnění slibu natočit desku španělskou, což tu ostatně kompenzuje ukolébanou, téměř čistě kytarovou El Mundo Pegueňo. Obsese čímkoliv španělským počíná u Ianovy družky, původem Španělky; bylo by jistě pozoruhodné sledovat, jak se pan Pop tělem i duší popasuje s flamencem. Ve znovu čistě popové desce se totiž nevyhnul důkazům,že jeho hudbě prostě ještě chybí vrchol - a klišátkům. Ať už to jsou poměrně nenápadité smyčce nejen v úvodní, jinak velice hezky vystavěné skladbě F.E.A.R., nebo neustálé opakování sebe sama (velká část skladeb zde vychází z podobnosti s tou nejpsychydeličtější z minulé desky Neptune), či ustrnulé bádání, co vše dokáže bicí automat (The Gravy Train).

Na druhou stranu nelze Ianovi upřít báječné, vždy trefné kytarové štěky. Kamsi se sice vytratil slavný hráč na kytaru Aziz Ibrahim (Simply Red), jenž Ianovi stál po boku od roku 1995, ale nováček Francis Dunnery jej spolehlivě zastoupí. Čistá a působivá, nepříliš a když už, tak nenásilně efektovaná hra je jednou z mála nechemických ingrediencí této desky a například z posmutnělé písničky Stardust činí krásný noční výlet ke hvězdám.

A budiž Ianovi dále připsáno ke cti, že k velkému pokroku dochází v textech - tatam jsou sáhodlouhá vyznání, v nichž se vyznala jenom stejně vyčouzená hlavinka; prostor tedy získaly nekošaté milostné zkratky (...I Can Only Love You/ As The Sun And The Rain Come Together To Create A Rainbow/ I Can Only Love You... - The Small World). Iana i nadále uchvacují kosmická témata - už jenom název desky -, ale ustoupila těm výše zmiňovaným. Vše dohromady spěje k mezizávěru, že toto album skládal hlavně pro svou rodinu.

I když - stejně se v něm stále moc nevyznám. Opět mám dojem, že tu k úplnosti chybí pár podstatných detailů - takže nezbývá než alibisticky pokrčit rameny. Kdo ví, co se tentokrát honilo takřka čtyřicetiletému rachitikovi hlavou, když psal. Je ale zřejmé, že se jeho vnímání popu posunulo navždy hodně mimo tradiční rámec. Kusy oblých kláves střídají zadumaný zpěv bez jasnějších pravidel, vymezených obvyklým vnímáním gradace, a přesto ne chaoticky či násilně. Kupříkladu. A rovněž lze pochválit, že i přes všechny nánosy chemie lze spolehlivě vysledovat hlavní inspirátory pana Browna: zůstávají jimi nadále lidé jako Bowie, Barrett, Eno. Čili v podstatě velice přirození muzikanti.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01