28.1.2008 | Autor: Leoš Kofroň

EMI (44:17)
Bezstarostně uvolněný duet La Chanson de Pierre s ’velkým blondýnem’ Pierrem Richardem předznamenává hravou a optimistickou atmosféru celého alba, z níž vybočují snad jen závěrečná melancholická Je n’ sais pas si… a pak oba české, osobněji laděné texty. Především Animální hlavolam s obraty jako ’naučte mě vám vše lhát, co kde říct, co dít, kdy hrát’ či ’upřímnost je had, zaseje v citech hlad, rozbourá gigantický hrad’ jsou zřejmým (a dlužno říct, že velmi sugestivním) odkazem na zpěvaččino nepříliš radostné a bulvárem hojně propírané soukromí z nedávné minulosti. Leč dvě takto laděné písně z rovného tuctu se snesou (tím spíše, že jsou výtečné) a případný zárodek deprese Iva zahání (zřejmě i u sebe) všemi ostatními. Moderní střih, výrazný rytmus, svižné melodie, nevtíravý sexy projev, umocněný ještě šarmantní francouzštinou. Říkejme tomu třeba pop, mainstream, písničkářství, šanson…

Zlatý hřeb: Waterbad, Strip Twist
Zní to jako: Oduševnělá alternativa k bezvýrazné šedi tuzemských popových zpěvaček


Body: