14.5.2002 | Autor: Evžen Stanislavský

Nuclear Blast/M.A.B. (41:50)
Jedno z nejočekávanějších alb roku 2002 je na světě. Švédská skupina Hypocrisy dokázala za deset let existence stanout ažna samotné špici deathmetalového žánru. Čím to? Hned od začátku bylo jasné, že v osobě kytaristy, hlavního skladatele a zpěváka Petera Tägtgrena se rodí nejen skvělý muzikant, ale stále vyhledávanější producent, který svůj akční rádius rozšířil jak na jiné metalové žánry (black, heavy i thrash metal, grunge, hard core, gotiku atd.), takna elektronickou větev reprezentovanou projektem Pain, který vychází na značce Universal Music.

A právě vlivy Pain jsou na aktuálním vzezření trojice nejvíce patrné. Právě proto můžeme mluvit o tom, že Hypocrisy v novém miléniu již nejsou čistou deathmetalovou formací - což je jedině dobře, neboť křížení a prolínání stylů osvěžuje. Kapela udělala opět další krůček k melodičnosti - zejména Peterův vokál doznal v tomto směruaž nebývalého pokroku, stejně jako sborové chorály. Další zásadní skutečností je rafinovanost v aranžích a hudebních postupech. Jinými slovy, i posluchač, který zrovna neholduje tvrdému rocku, musí uznat, že album se vyznačuje vychytralou nepředvídatelností. Těžko určit, co bude následovat za tím kterým přechodem. Vše je obaleno do sugestivního znění se zvláštní, těžko definovatelnou atmosférou.

Tahle deska má dvě obrovské přednosti: s každým novým poslechem lze objevit něco nového a přitom se nedá oposlouchat. Je totiž originální.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05