10.6.2013 | Autor: Jindřich Göth

vlastní náklad (46:19)
Liberecké Hush jsem měl zafixované jako ryze hardrockové těleso. Ne že by kapela opustila svůj okamžitě rozpoznatelný grunt, ale v jejích věcech je najednou mnohem víc lehkosti a vzdušnosti. Možná to vyzní jako paradox, ale nejpoutavěji se mi Hush jeví v poklidněji laděných skladbách, v nichž má hlavní slovo specifická nálada a atmosféra: třeba song Down, v němž jako bych zaslechl ozvěny postgrungového písničkaření.

Naopak nejtuctověji kapela zní v „tradičních“ bigbítových halekačkách jako například druhá Hot Smoke & Blue. Ale aby nedošlo k mýlce, pořád se pohybuje zatraceně daleko od po(b)litých parket venkovských kulturáků. Svoje udělal dozajista i vklad Jense Borgena (Katatonia, Opeth, James LaBrie a další), který nahrávku masteroval.

Podtrženo sečteno, máme tu sympatickou desku. Ambiciózní, ale ne urputně křečovitou. A tak vlastně jedinou podstatnější výhradu mám k nepříliš přesvědčivému zpěvu kytaristy Michala Kurilly.

Zlatý hřeb: Cross the Wave
Zní to jako: jiným stylům otevřený hard rock

Body: