10.6.2004 | Autor: Roman Jireš

Folkrocková kapela Hromosvod si již díky prvním demokazetám a koncertům získala značný počet příznivců. Bohužel to neznamená, že produkuje nějak zvlášť kvalitní písně. Spíše naopak. Její první studiové CD přináší ukázky dávné tvorby (Hadí song z roku 1994) i dva roky starý hit Zlomený blues. Jenže místo Best of se pro nahrávku hodí spíše označení Big Shits.


Zdánlivě bohaté nástrojové obsazení (kytary, basa, bicí, housle, hoboj, trubka...) ve většině skladeb působí zbytečným dojmem. A když už nějakým nápadem zaujme hudba (jako aranžmá písně Dům v plamenech), výsledek zabije přihlouplý text. Soubor vedený multiinstrumentalistou Ondřejem Fenclem je stylově poněkud nezařaditelný, to však neznamená, že je originální (a tím nemám na mysli pouze nepřiznanou citaci Led Zeppelin ve skladbě Beruško). Rozpačitá jsou i slova písní, které působí dojmem starých vykradených vojenských balad (Boží trest, Kříže). Vrcholem trapnosti pak je song Nedvědi nevědi (nemá na to Ivan Mládek copyright?). Podobnou parodii si může dovolit někdo, kdo má za sebou větší úspěchy a uznání než Hromosvod kritizující uměleckou povrchnost tím, že je sám povrchní.


Postupně jsem těch 17 lízátek vycucal, ale v puse mám po nich divnou pachuť.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05