25.8.2008 | Autor: Petr Bořuta

EMI (53:57)
Přestože od vydání třetí desky Hot Chip uplynula již poměrně dlouhá doba, snad čtenář odpustí, že autor si našel na britskou kapelu čas až teď. Možná jej omluví i to, že se nové CD překvapivě hodí k prosluněným dnům a dobré náladě spíš než k zachmuřenosti a chladnému únoru, kdy album vyšlo. I když jen o ždibíček.

Novinka (OK, až tak čerstvá není) navazuje na debut Coming On Strong a především dva roky staré a naprosto odzbrojující (eufemismus) The Warning, na nemž pánové Goddard, Taylor a spol. definovali zvuk chytrého popu za použití syntetizátorů, klavírních smyček, neprvoplánových textů a především – jemných perkusí, které až záhadným způsobem vyvolávaly pocit bezpečí. To Made in the Dark začíná smrští čtyř dosti rychlých (ale povedených) písní a kdyby opravdu velmi taneční Shake a Fist a Ready for the Floor nebyly dávno vydané, řekl bych, že jsou jasnými adepty na singl. Na malou chvíli může vyvstat otázka, kam se vytratila intimita z předchozího počinu The Warning, ihned je ale roztavena krásnou baladou We're Looking for a Lot of Love. Myslet si, že se kluci proměnili v nagelované lamače dívčích srdcí z dance floor by bylo krátkozraké. A dalekozraké, pokud se podíváte na jakoukoliv promo fotku.

Toto citelné zpomalení před polovinou stopáže přeruší nápadná a velmi zvláštní Touch Too Much. Na ni je napojena výborná Made in the Dark, o níž sám Alexis Taylor prohlásil, že obsahuje nejlepší text, jaký kdy napsal.

My premonition hits hard as our start is apart
Every night the motion must be fixed by glue
But babe, be careful, what's fixed as one breaks in two

Úplnému finále, které tvoří dvě kratší a vláčnější písně, však bohužel předchází utahaná část s přílišným důrazem na minimalismus (ten je příznačný pro celé album, jenže ve většině případů jej rozbíjí chytlavé refrény, takže do nudy spadnout nemůžete) a nepříliš nápadité vyhrávky s elektronickými prvky. Co také nudí, a platí to pro všech třináct skladeb, je až nezdravě časté použití perkusí, jež namísto osvěžení přinášejí spíše monotónnost, poněvadž zní pořád stejně.

Pokud se detailněji podíváme na název Made in the Dark, nesignalizuje toliko temnotu dlouhé noci strávené s partou kamarádů a dívkou snů někde venku, jako spíš černé mraky, které si Hot Chip stále nosí nad hlavami. Víc než dřív se ale chtějí z nezáviděníhodné pozice otloukánků trochu probít, a tak tento release rozhodně vyznívá pozitivněji než předchozí dva tituly; s některými písněmi se ale zase propadají do depresivních údolí. Což nikomu moc nevadí, protože tak je mají stejně všichni nejradši...

S celým albem se to pak má jako na horské dráze – rychle, pomalu sice neznamená kvalitativně dolů, nahoru za každých okolností, ale i přes několik povedených tanečních kousků je zcela jasné, že těmto klukům to více sluší v rozvleklejší poloze. Jenže v případě opakování The Warning, které je ještě o řád pokojnější než ty nejvíc vyklidněné tracky na letošní desce, by kapele zřejmě bylo vyčítáno zaseknutí se na místě, a tak je dobře, že trochu pootočila kormidlem. Kolem svých pozic sice neobíhá v až tak širokých kruzích, avšak pokud někdo poměrně výrazně změní styl a stejně jeho charakteristický rukopis poznáte, je to úspěch. To je případ těchto jinochů, a tak známou sladkou vůni horkého čipu cítíte už z dálky. Přiblížit se však příliš může být nebezpečné, některé části se totiž začínají připalovat.

A tak nezbývá než doufat, že Hot Chip si svou domáckost dokážou uchovat před tlakem průmyslové výroby a svou recepturu uchrání, přestože nyní začali trochu podléhat. Doufejme, že hlas Alexise Taylora zůstane pořád étericky vysoký a hlubší Goddardův bude opět promlouvat tak hřejivě. Doufejme, že tito dva ani ostatní členové Hot Chip nikdy nevyrostou zpod máminy ochranitelské sukně a zůstanou alespoň částečně sví.

Zlatý hřeb: Made in the Dark, We're Looking for a Lot of Love, Shake a Fist
Zní to jako: Pop s duší

Body: