22.1.2003 | Autor: Alex Švamberk

Monitor EMI (43:16)
Slovenské kapele Horkýže slíže nechybí nadhled, takže zatím neuvízla ve slepé uličce opakování stále stejného přístupu. Ukázaloto už album Festival Chorobná, na němž si skupina pohrávala se stylovými klišé a ztvárnila všechny účastníky fiktivní rockové přehlídky od reprezentantů klasického punku přes nekompromisní hardcoráře až po zvracející deathmetalisty. Novinka Kýže sliz sice nemá tak vyhraněnou koncepci, ukazuje ovšem, že skupina si po vzoru představitelů nové vlny osmdesátých dokáže vtipně pohrávat s různými styly, aniž by to působilo chtěně nebo trapně. Pravda: ortodoxní punkáči si na své zrovna nepřijdou, klasický punk připomínají jen vypalovačky RozmýšËali odzadu, Traja spití roboši, Bicie v 85-tom, docela tvrdá riffovka Frankie Doparoma a pub punk Denník s harmonikou jak od Tří sester. Bylo by však smutné, kdybyse skupina nechala spoutat zákonitostmi stylu - to by se pak na desce neobjevil hit MaËá Žužu, Brďokoky pohrávající si lidovými motivy, Ghetto inspirované soulrockem anebo reggae Cigarety.

Důvodem popularity skupiny však jsou také texty, mající hodně společného s přístupem Tří sestern - aniž by však sklouzly k vulgaritě a nedotaženosti. Vzpomenout lze i Visací zámek, na rozdílod něj však Horkýže slíže nejsou přežívajícím reliktem, ale živou, vyvíjející se kapelou (Sorry, Savče & Co).




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01