22.1.2003 | Autor: Leoš Kofroň

Sony Music Bonton (46:13)
Muzikanti z belgického tria Hooverphonic si počínají se skoro stejnou rafinovaností, jako jejich proslulý krajan Hercule Poirot. I v jejich případě lze hovořit o značně vyvinutých kombinačních schopnostech, třebaže na rozdíl od legendárního detektiva nepracují s dedukcemi a hypotézami, nýbrž s hudebními motivy a aranžemi, které sice nevedou k usvědčení pachatele, zato však dokážou polapit nejednoho posluchače.

Jedná se o taneční muziku, pop, či dokonce trip hop, kterážto nálepka byla skupině v počátcích přisuzována? Nehodlám přikládat miligramová závaží na lékárenské váhy a nechce se mi příliš přistupovat ani na vlastní definici kapely 'alternativní pop'; za podstatnější považuji, že tahle produkce je akceptovatelná pro zastánce všech tří a jistě i dalších výhonků populární hudby (o čemž jsme se ostatně už nejednou mohli přesvěčit i u nás, neboť Hooverphonic jsou zde poměrně častými hosty).

Po komerčně úspěšném titulu The Magnificient Tree (2000) a doprovodných koncertních aktivitách přišli zpěvačka Geike Arneat a její dva hudební partneři Rayomond Geerts (kytara) a Alex Callier (baskytara a programování) s další osvěžující záležitostí, jíž navíc interesantnost dodávají fabulace kolem uměleckých i životních osudů smyšlené (?) Jackie Cane, někdejší popové hvězdičky. Již samotný booklet, na němž se Geike vyjímá v póze a la Marilyn Monroe v pověstné sukni nad větrací šachtou a svojí vizáží je zas stylizovaná do podoby jiné slavné herečky Faye Dunawayové, navozuje retro náladu.

Ve třinácti písních věnovaných vzpomínané nešťastnici, s níž to prý vzalo špatný konec, atmosféru z přelomu padesátých a šedesátých let skutečně občas evokuje tu charakteristický kytarový zvuk, jindy (a častěji) velkoorchestrální aranže. Podezírat však kapelu, že zakotvila někde v prošlých dekádách, by bylo liché. Hooverphonic například některým skladbám vtiskli nádech filmových melodií, stejně ale koketují s orientálními motivy (Jackie's Delirium), španělskými rytmy (Day After Day), vedoucí vokál podbarví operně školeným hlasem (One), využívají akustické nástroje i elektroniku, sbory a samply, přičemž vše činí s lehkostí a hravostí. Hlavně se jim ale stále dostává silných melodických nápadů a to je alfa a omega všeho, ať už pro jejich tvorbu přijmeme jakékoliv označení.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01