20.8.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Pakliže mohli Američané Hoobastank na minulém albu uhranout jako formace, která se formuje a příště by mohla překvapit, čerstvost The Reason ji zastihuje na úplně opačné straně: mezi těmi, kteří nepřekvapí ani za boha.


Ti čtyři se jistě nechtěli vrhat do víru rockových událostí a měnit jejich chod. Těžko se ale smířit s tím, že se usadili v poklidném rockovém mainstreamu a soustředili se na pokusy, z nichž v podstatě nevychází nic čerstvého. Mají kvalitní studiový zvuk, přitom nekvalitní studený čumák. Navíc se ne vždy podařilo zašátrat po zajímavé melodii, a tak se stáváme svědky chvil, kdy Hoobastank vysloveně nevědí, jak se skladbou po půldruhé minutě naložit. Titulní The Reason je toho dokladem.


Zablýská se třikrát. Již ve druhé Out Of Control, aby se navnadil posluchač. Pak v Let It Out, která má ovšem obroušené hrany a odpovídá říznějšímu pop rocku. Finále patří slušivému riffu v Never There, jenže co s ním? Proto se skladba záhy odebere do věčných lovišť stejnosti, aby tak padla poslední šance úrovní kolekce hýbnout.


Můžeme přihlédnout k touze přesně takhle vše vystavět. Těžko ale smířit se s tím, že si po prvním a druhém poslechu zapamatujeme pouze název kapely, ti chytřejší alba.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08