7.4.2004 | Autor: Jan Šída

Letáček vložený do bookletu slibuje osobitý mix punkrocku, ska, hip-hopu, rapu, samplů a hard coru. Naštěstí má (alespoň v něčem) pravdu. Kapela udělala oproti oběma předešlým počinům minimálně krok vpřed (a ne dva vzad, jak říkal jistý Uljanov blahé paměti). Hned první kousek Real má hodně hip-hopový nádech. Ačkoliv nevím, co by tomu řekli ortodoxní fanoušci tohoto stylu. Je to takový poněkud svojský hip-hop á la HT. O to ale jde. Členové kapely ohýbají totiž moderní (nebo módní?!) styly podle sebe. Skladba Ja má zase v druhém plánu nějaké ty skreče a rapový rytmus, pak přechází do tvrdého kytarového riffu. Tahle experimentální kompozice patří mezi nejpodařenější momenty alba. Bohužel alternativní zápal HT nevydržel na celé ploše desky. Jakmile se vrátí k punk rocku minulého století (Neverím, Reči), zabředá do klišé a formalismu. To už je lepší, když HT sáhnou k příjemné popové skladbičce Veccc s elánovskou citací v nonameovském balení. Stejně jako následná Edo (ta zní jako z dílny Robo Grigorova) představuje druhý vrchol kompaktu.


Kapela na novince sice nakročila k novým hudebním směrům, ale měla by si ujasnit, co vlastně chce. Jestli experimentovat a hledat nové fanoušky, nebo dělat těm starým radost stále stejnou muzikou. Když už řekli A, měli by umět říci i B. Pravda holt chodí s řeznickými noži i v hudební oblasti.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03