10.1.2002 | Autor: Petr Korál

Monitor-EMI (47:27)
Odbornicí na Horkýže slíže v naší redakci je kolegyně -ves-, která recenzovala jejich předcházející nahrávky. Neskrývala v nich potěšení z veselého bigbítu téhle formace - a já se kní tímto připojuji.

Slovenští recesisté tentokrát album pojali jako záznam fiktivního festivalu fiktivních kapel, majících ovšem nějaký konkrétní předobraz (výjimkou jsou reálně existující Ray Corte, kteří se podíleli na skladbě Chrobák). A smysl pro humor prokazují prakticky permanentně. Ne že by to chvílemi nedrhlo a nezavánělo nuceností či laciností, ovšem některé momenty opravdu stojí za to. Třeba 'lekce z mluvnice' Nikto, nič. Nebo utahování si ze satanistů v Milý synu: Neteš sa,že si nad ránom dáš featuring so Satanom, takých ako si ty je, milý synu, plno/Peklo nie je tmavý odtieň raja, ty chruňo!. Anebo parodie na populární Gladiator v písních Beta a Žltý sneh (v této fázi desky HS ztělesňují soubor Gulevátor...). Většina písniček navíc opět zcela samozřejmě a elegantně dosáhla 'bodu chytlavosti', a je celkem lhostejné, zda při tom HS obdělávají melodické neopunkové lány (což se děje převážně), anebo vyrazí na návštěvu do reggae, ska či obyčejného popíku. Jenže už vidím, jak rádia (ne)hrají např. rozenou hitovku Štidirí, vtipně a 'natvrdo'se zabývající tzv. zákonem padajícího hovna (Kto si radšej dobrovoĚne všetko odserie, to už móže rovno s hovnom spísať prímerie)...

Podobná kapela na české scéně docela chybí. Srandy není nikdy dost, a nemusí jí být celý pytel...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12