7.12.2001 | Autor: Petr Korál

BMG (42:13)
I autor těchto řádků patřil mezi ty, pro něž byli finští vynálezci 'love metalu' (to je ale blbost, že?) HIM docela příjemným zjevením na komerčněji laděné rockové scéně. A první dvě alba Greatest Lovesongs Vol. 666 a Razorblade Romance si občas rád pustí i přes to, že HIM chvílemi úplně zapomínali na jedno ze základních přikázání: Nepokradeš. Brakovali ve skladištích inspiračních podnětů klasických gothicrockových spolků i novodobých gotických metalistů... Především silné, podmanivé melodie, smysl pro naléhavost a efektní 'krasosmutnění' a v neposlední řadě charismatický projev na pohled (ale opravdu jen na pohled) poněkud zženštilého frontmana Villeho Vala daly na ledacos zapomenout.

Jenže na Deep Shadows... z minulosti zůstal víceméně jen stále stejně sugestivní Valův zpěv. Pryč je čarokrásné melodické klenboví, tatam jsou přitažlivé pavučiny utkané ze zvláštně emotivních nitek. HIM navíc v nedobrém smyslu slova 'vyměkli', o říznější píseň téměř nezakopnete a až po hlavu uvízli v bezedném popovém močálu. Je to pop sice gotický (protože potemnělý, náladově nadále vycházející z týchž kořenů jako starší produkce kapely), avšak pop až na několik světlejších chvilek (např. Don't Close Your Heart) dost chudokrevný či vysloveně umdlévající.

Ale kdo ví: třeba právě touhle bezzubou - a tím pádem i pro rádia, teenagery a podobné 'adresáty' vhodnou (rozuměj neškodnou) - nahrávkou se HIM definitivně stanou skutečnými megahvězdami, ke kterémužto statutu měli již předtím nakročeno. Mně už však tohle vážně moc neba, sorry.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/11