11.1.2002 | Autor: Leoš Kofroň

Univesal Music (43:43)
Jednu věc by si měl každý předem ujasnit a pocitivě si odpovědět, zda je pro něj Helena Vondráčková jako zpěvačka v současné pop music vůbec ještě akceptovatelná. Někoho může iritovat už pouze její věk - o dalších případných důvodech k předpojatosti se mi nechce spekulovat -, ale určitě by se jich na její hlavu sneslo víc než dost. U takových posluchačů ovšem nemá Helenka sebemenší šanci, i kdyby zpívala jako pánbůh a všechny zástupkyně našeho Děvína z minulého čísla dohromady...

Považoval jsem za nutné uvést samotnou recenzi touto glosou, abych sám nebyl nařčen ze zaujatosti, neboť nad čerstvým albem Vondráčkové Helena 2002 nijak nezaplesám. Ano, interpretka znovu prokazuje svoje neodumírající pěvecké kvality i to, že je schopna jít s dobou, aniž by vyvolávala pocit trapnosti, soucitu nebo obojího, ale že by její současná image zrovna vytryskla z ryzího přesvědčení a upřímnosti, tomu příliš nevěřím. A navíc, nejde už ani o tak překvapivě a účinně načasovanou bombu jako v případě předchozího Vodopádu.

Moderní zvuk, jehož technické parametry jsou zde opět na výši, k účasti byl přizván de facto stejný kolektiv spolupracovníků, kterýse minule osvědčil, Vondráčková vesměs živé a optimisticky laděné písně zpívá s vervou i nenuceností. Budeme-li vše posuzovat z pohledu designery pečlivě ošetřeného zboží, jež má zaujmout co nejvíce spotřebitelů, pak všichni odvedli bezpochyby profesionální práci.

Když se ale pokusíme prokousat se slupkou silně nanesených vrstev make-upu někam dál pod povrch, objevíme tak tři čtyři trochu nápaditější, melodicky svěží refrény - nic víc, nic míň. Vím, pro potřeby rozhlasových stanic to bohatě stačí, ale já i na prahu třetího tisíciletí, jakkoli to bude znít možná pošetile, prostě mám na album špičkového interpreta (a tím Helena Vondráčková bez diskuze je) poněkud vyšší nároky.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12