8.3.2002 | Autor: Honza Vedral

Supersonic Records/BMG (47:43)
Taky jsem tomu nechtěl věřit, ale crossover ještě existuje. Nepotřebuje kompromisy, nezáživný vnitřní vývoj, médii tvarované publikum, ani celou tu pochybnou nu metalovou inkarnaci přezdívanou MTV hardcore. Postupy, které zabíraly na sklonku první půlky devadesátek, pořád fungují. Tohle je ten důkaz. Ještě si to pamatuju z doby, kdy mě formoval páteční zvuk černého Efka, pocit nepatřičnosti při somrování jointů, upíjení slitých piváků a maz rozpuštěných vlasů. Bombtrack, Sabotage, Rising High, No Fronts a pak Sure Shot, Killing In The Name Of, Isms a How Do You Feel. Pod vlivem Magic The Gathering jsme tomu říkali smrtící kombo. Ty kapely pro nás jely v jedné vlně. Tohle pro nás byla hudba. A co z toho, prosím, zbylo teď? Rage Against The Machine se opakovali tak dlouho, než to De La Rocha zabalil, Beastie Boys už pět let na nic pořádně nešáhli, Dog Eat Dog vyměkli, zkameněli a zapadli a H-Blockx? No tak mi řekněte, kdo by věřil nasranosti crossoverové kapely, která dělá covery Johnyho Cashe za pomoci břišního projevu nejlepšího současného raggamuffinisty Evropy Dr. Ring-Dinga? Chtěli jsme nabušenost, energii, zlost, ostré riffy a do nich hrubé rapy. Myslíte si, že nás zajímalo to vaše hledání nového zvuku, to rozmělňování? Co se divíte, že jsme zapomněli - zasloužili jste si to! A vy to teď na nás, kurva, zkoušíte znova! My jsme přeci ještě mladý pro nějaký vaše návraty ke starému soundu! Heeej! Cornell v RATM, přípravy u Beastie Boys a H-Blockx zpátky se silnou deskou? Tak to teda ne! Kdo vám vůbec dovolil vymyslet si do singlu The Power hostování Turbo B., jejímž křikem I've got the power jsme tak opovrhovali, abychom utužili zdání vlastní nekomerčnosti? No jasně,že se nám to teď líbí, že se tomu smějeme, že nás to baví! Bezpochyby to žereme i s karcinogenní sójovkou od Vitany a skvělou a netušenou polohou mistra Ring-Dinga v titulní Get In The Ring. Konečně ho někdo donutil, aby nezpíval vesele, ale nasraně. Do tvrdých kytar. K ďasu! Je to plné poloh! Proboha! Je to plné poloh! Klasický rozjezd s vykřikováním vlastního jména v C'mon, čistá punkovka You're The One, baladička All Season Love a spousta přerapovaných riffů! Tohle jsme si přeci přáli v šestadevadesátém, tak co nám to cpete teď? A jakto, že se nám líbí? Tenhle text je prosím žaloba! H-Blockx by si ji měli vyslechnout pokaždé, než půjdou spát, aby pořádně procítili tu mocnou vinu. Vždyť nutí jednu část dosud tak progresivní generace k něčemu tak hnusnému, jako jsou hudební návraty! Doprdele! Myslíte si, že když jste natočili album, které zní jak z roku devadesát tři, tak nás můžete nutit ho v dnešní době oslavovat? Vždyť to nikdo kolem není schopen chápat!Co asi máme dělat s tou naší pěstěnou arogancí? Koukejte do toho jít naplno, no tak, přesvědčete ty, co se nám teď kvůli vám posmívají! Anebo se koukejte rozpadnout.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03