17.7.2006 | Autor: Roman Jireš

Supraphon (43:48)
Nejstaršími nahrávkami Hany Hegerové, které Supraphon nyní nabízí s vylepšeným vzhledem a především zvukem, jsou písně na albu Šansony z poloviny šedesátých let. Bratislavská rodačka kdysi sama šanson charakterizovala jako písničku o něčem, které musí dát interpret duši, jinak je to v háji. A Hegerová ví, o čem mluví. Už proto, že u nás má těžko v šansonu konkurenci. Přitom album se surrealistickým obalem od Karla Laštovky přináší tradicional, písně dvojice Suchý a Šlitr, židovské písně s texty Pavla Kopty, písně Pera Hapky s texty Petra Rady nebo skladby Charlese Dumonta. Ne všechny jsou „čistými“ šansony, ale záleží na tom?

Zlatý hřeb: Šťastné slunce, Barová lavice, Píseň o malíři
Zní to jako: zpěvačka, která ví proč a o čem zpívá

Body: