23.8.2006 | Autor: Roman Jireš

Supraphon (41:06)
Album Recitál z roku 1971 obsahuje klasiky od Kurta Weilla (Barbara song) či Charlese Aznavoura (Já se vrátím), ovšem zpěvačka, která pár let předtím ohromila Mekku světových šansoniérů, pařížskou Olympii, se ve větší míře přiklonila k lidové hudbě. Židovská lidová A medl, tuzemské Búvaj, že mi búvaj nebo To ta Heĺpa nezní za doprovodu Velkého studiového orchestru řízeného Milanem Dvořákem a Harrym Macourkem vůbec špatně. Navíc první dáma tehdy československého šansonu stejně jako na předchozích i budoucích nahrávkách uplatňuje své herecké nadání dokazované i během její kariéry v divadle, televizi i filmu. Přesto se zdá, že i do její tvorby na začátku sedmdesátých let plíživě zasáhla atmosféra normalizační opatrnosti a ústupků.

Zlatý hřeb: Hostinec U dvou srdcí, Zánovní růže
Zní to jako: šansoniérka krotící své emoce

Body: