23.3.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Supersonic Records/BMG (44:52)
Pakliže by mělo třetí album v pořadí rozhodnout o tom, zda skupina přežije svou dobu, Guano Apes mohou být klidní. Vryli do historie německého rocku hlubokou rýhu a je nad slunce jasné, že se o nich bude ještě nějaký ten rok psát a bude se na ně vzpomínat. V dohledné době neustále, protože nahráli velmi dobré album.
Jeden by čekal, že se od crossoverové podstaty plné tvrdých a nesmlouvavých přiznávek budou pozvolna odklánět. Jenomže první podladěný riff na desce, intro skladby You Can't Stop Me, nečiní nic jiného, než že potvrzuje staré známé. V takřka celé první polovině alba se vlastně děje totéž. Guano Apes se muchlují s dynamikou, Sandra Nasic ždíme svůj hrdelní hlas, podle kterého je ale snadno rozpoznatelná, a na tapetu přicházejí skladby moderní zvukem, stavbou a patřičným reflektováním melodické linky.
Prvním zásadním zlomem desky je šestá Quietly, v níž je k nepoznání především Nasic. Dostane se do jiného vyznění, takového lehounce tanečního, alternativního i popového. Zvolila zcela jiný přístup a v následujících momentech tak učinila ještě několikrát. Netřeba dodávat, že zbytek souboru jí v tom ohledu zdatně sekunduje, pročež třeba poukázat na obrovskou citlivost všech zainteresovaných i na fakt, jak moc chtějí hroudu zvanou Guano Apes kutat.
Finále v podobě skladeb Scratch The Pitch, Storm či Sugar Skin je v podstatě experimentální (samozřejmě v intencích Guano Apes). Kapela hledá výraz pro příští album, jako by si uvědomovala, že až bude na programu dvě, spolu s ním se dostaví horké přemýšlení o tom, kudy dále.
V pozici Walking On A Thin Line je ale vše v pořádku.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/03