24.10.2012 | Autor: Michal Husák

Reprise/Supraphon (41:44)
Vymanit se z osidel velikášských světaspasitelských konceptů a vrátit se k „obyčejným“ písničkám je samo o sobě větší sousto, než se může zdát, a jako tvůrčí záměr je to docela sympatické.

Green Day navíc potřebují i nadále něco extra, a tak nachystali rovnou lakonicky pojmenovanou albovou trilogii, která má být v nejbližší době doplněna deskami ¡Dos! a ¡Tré!. Jestli ovšem bylo kreativní vzepětí kapely skutečně tak výživné, jak se ze samotné základní informace může zdát, odpoví v úplnosti až Dvojka a Trojka.


První várka greendayovsky uvolněného pop-punk-rokenrollíku totiž přesvědčuje poněkud vlažně a pro kredit celé série by nebylo od věci, kdyby následující pokračovaní přinesla nějaké aranžérsky či skladatelsky neotřelé impulsy. Není třeba se unáhlovat v závěrech, nakonec je to vlastně poměrně milá písničková skládačka, která fanouškovi připomene všechny oblíbené a léta povědomé barvy kapely. Přesto je deska na kapelu takového kalibru přece jen až příliš konvenční, řadová v těch nejobyčejnějších významech slova.

Někteří nadšenější recenzentští kolegové vytvářejí paralely o stylovém návratu k průlomovému majstrštyku Dookie, což je už v principu nebezpečně vysoká hra. Ale pokud přistoupíme na srovnání, vychází z toho novinka, jako by kapela jela se zataženou ruční brzdou, bez někdejšího hladu a výjimečných nápadů.

Zlatý hřeb: Let Yourself Go
Zní to jako: standardní (tedy až moc standardní) Green Day

Body: