3.5.2010 | Autor: Benjamin Slavík

EMI (56:44)
Gorillaz už zvládli být zajímavější a hlubší, ale jestli byl model od začátku nastaven na sofistikovaný Disneyland, nebo na efektní popový cirkus, tak až teď se trefují přesně do toho, co chtěli. To že jste třeba chtěli něco jako triphop jako minule, je váš problém, ne jejich. Jejich předchozí alba byla britská, teď jsou čistě američtí.
Albarna vždycky zajímal hip hop: doteď ho řešil v undergroundu a když měl vstřícnou náladu, tak v alternativních kontextech. Teď si řekl, že si pohraje s jeho mainstreamovou podobou, dělá to celou půlku desky a jde mu to. Pak si také zkoušel zase nějaký nový přístup k melodii, co se z hlavy nevyžene. Z toho je jeden závěr: to mu taky jde. Dalším jeho kladem je dobré produkční plánování: na desku si pozval víc než deset hostů a ty nikomu, ani jeho obřímýmu egu, nepřekáží.

Zlatý hřeb: On The Melancholy Hill
Zní to jako: americký mainstream nejen pro britská indie děcka

Body: