17.6.2002 | Autor: Alex Švamberk

Mascot Records/Globus (51:21)
Agilní bubeník Steve Smith se na albu The Stranger's Hand spojil s jedním z prvních elektrických houslistů Jerrym Goodmanem, známým především z Mahavishnu Orchestra. Hned z úvodního Brick Chicken je zřejmé, že jedním z cílů bylo vyvolat ducha McLaughlinovy formace. Otázku, zda to má nebo nemá smysl ponechávám stranou, protože se toaž na pár výjimek - k nimž patří právě první skladba, kde Goodman skvěle supluje kytaru a do jisté míry i lyrické Glimmer Of Hope - nepovedlo. Propracované jazzrockové album nemůže vzniknout bez jakékoli přípravy během pouhých pěti dnů jako The Stranger's Hand. Pod časovým tlakem volí všichni zúčastnění cestu nejmenšího odporu a sklouzávají do vyježděných kolejí nebo si vypomáhají natahovanými sóly jako v Elvinovi a Caliente. Album je roztříštěné, po jazzrockových Brick Chicken následuje lehounká barová jazzůvka s přeslazeným pianem a veselými housličkami Sufferin' Catfish a pak přijde funkové Four Four And More. Tím nechci říct, že je správné jen omílat mahavishnovský přístup, ovšem nějaké mantinely jsou potřeba. Ani samotné skladby totiž nemají jednotného ducha, romantické sólo na piano působí v Glimmer Of Hope jako pěst na oko. Levy se na albu vůbec projevuje jako člověk bez dostatku citu, což ukazuje i Pinky's Revenge, kde na klávesy scatuje. Slibný projekt vyzněl do prázdna, protože přetížený Smith nejenže mu nedal dost času, ale ani nenašel ke Goodmanovi adekvátní partnery.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06