2.5.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Mute Records/EMI (42:58)
Alison Goldfrapp a Will Gregory, základní pilíře ostrovních Goldfrapp, zadělávají na druhé desce na mystifikaci. Kdo měl kapelu zafixovanou jako zasněnou a intimní, setká se nyní s 'jinou'. Dobrá zpráva. Pakliže to po debutu Felt Mountain (2000) vypadalo na neschopnost původní sound rozvinout, ta obava se ukázala lichá.
Goldfrapp se zamilovali do diskotékového popu osmdesátých let. Tehdy ale nezněl, 'neměl koule', chyběl mu drive. Ať jsou jakkoliv cíleně 'umělohmotní' (a oni jsou), dosáhli nyní všeho v minulých časech nedostatkového. Alison je nadále jemnocitně křehká, nabrala ovšem mnohem více sex appealu, než si bylo lze s předchozím diskem představit. Otevřela se světu, pobrala další vlivy a učinila krok k barevnosti Black Cherry.
Další je pod ní. Gregoryho programming je dokonalý ve své strojovosti. Odtud bývá krůček k chladu, leč on ho nedopustil. V hudebním základu se stále děje něco nového. Minimálně zvukově. Koresponduje se zpěvaččiným hlasem, dobarvuje jej a vláční. Když se rozjančí v puberťácké Twist, drží ho při zemi. Když šplhá do velikášských zvuků a nálad v úvodní Crystalline Green, je pojítkem s podzemím. Neplést, prosím, s přízemností.
Na první poslech naivní disko. Po zevrubném šetření chytré retro s cejchem dobového zvukového hledačství.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04