9.5.2011 | Autor: Petr Korál

Supraphon (44:21)
Do třetice všeho dobrého? Spíš do třetice všeho stejného. Nebo ještě jinak řečeno: ze stadia objevitelského se Radovan „Gipsy“ Banga & co. definitivně dostali do jaksi pouze udržovací fáze.
Nechci jim křivdit, ale nepřicházejí prakticky s ničím, co už bychom od nich v jiných podobách a variacích neznali. Jestliže prvním albem ohromili, s jakou samozřejmostí zfúzovali ozvěny tradiční romské hudby s hip hopem a dalšími elementy, a prostřednictvím druhého onen náhle se zrodivší klenot ještě vybrousili, tentokrát jako by jim pomalu začal docházet kreativní dech. Znovu upotřebují velmi podobné postupy, které od nich dobře známe a které už ani zdaleka nevyrazí dech. Zkrátka a dobře, Gipsy.cz se chtě nechtě začínají opakovat.
Aby však nedošlo k omylu: i většina nových písní v kontextu zdejší pop music pořád zosobňuje vysoký kvalitativní nadprůměr. Jen by bylo potřeba vystříhat se tklivým „sociálním baladám“, jaké tady představují Poslední čorka a Mlíko a med: obojí záležitosti hudebně lepivé a textově téměř na úrovni naivních nářků nějakého pubescenta nad krutostí a nespravedlností světa kolem něj.

Zlatý hřeb: Černej gádžo, Hraní v altánu
Zní to jako: trošku slabší, ale pořád účinný hudební koktejl značky Gipsy.cz


Body: