2.5.2002 | Autor: Leoš Kofroň

Sony Music Bonton (79:43 & 77:20)
Činorodý a neúnavný pečovatel a průvodce slovenskou rockovou historií Peter Pišťánek označuje v bookletu skupinu Gattch za nesmrtelnou legendu. Objektivně vzato je to možná poněkud fanouškovsky nadnesené, ale musím přiznat, že pro mě osobně tahle trochu záhadná kapela sehrává podobnou úlohu. Nikdy nezapomenu na svůj první dotek s její muzikou. Budou to už tři desítky let zpět,co jsem jednoho dne kráčel Revoluční ulicí kolem tehdejšího Supraphonu a z reproduktorů zaslechl tak zvláštní melodie, že mě to přinutilo nejen okamžitě se zastavit a pozorně zaposlouchat, ale po chvíli i vstoupit do obchodu, zjistit, oč se jedná a vzápětí vytáhnout z peněženky tuším šedesát Kčs a pak rychle pospíchat domů, už abych si ono elpíčko mně dosud neznámých hudebníků v klidu přehrál celé od začátku.

Bližší infromace o Gattch se vždy sháněly obtížně. Bylo lze zaznamenat pouze brzký rozchod, prý z důvodu nevyjasněnosti dalšího uměleckého směřování. Od těch dob se opakovaně čas od času vracím k jejich jedinému eponymnímu albu z roku 1971 a pokaždé mne znovu zaujme svojí originalitou a invencí.

V souboru, jehož vznik se datuje rokem 1969, se sešli převážně konzervatoristé (krátce se zde na záskok mihl dokonce i jazzman Gabriel Jonáš), a na jejich produkci je to hodně znát. Obsazení kapely bylo tak říkajíc klasicky rockové (sólová a basová kytara, klávesy, bicí), ale celkový sound je výsledkem odvážného experimentování, pečlivého zvažování zvukových možností jednotlivých nástrojů a zejména promyšlené práce s neobvyklými harmonickými postupy a rytmickými proměnami (desce paradoxně ještě dodalo na interesantnosti i dodatečně provedené zkreslení vokálů, aby nebylo rozumět textům, které následně neprošly schvalovací komisí). Z tohoto pohledu bych se nezdráhal Gattch považovat za intelektuální kapelu v tom nejlepším slova smyslu (koneckonců o ledasčem svědčí už jen názvy některých ze stěžejních skladeb repertoáru Kontrapunktická etuda či Vokálna štúdia - Reminiscencia I.).

Kompletní vydání všech dostupných nahrávek, včetně těch, které vesměs pocházejí ze soukromých archivů samotných muzikantů, rozšiřují pohled na toto nejen v kontextu slovenského rocku výlučné hudební seskupení. Z dalších verzí skladeb si jednak lze udělat obrázek o jejich původní písničkové podobě a společně s těmi nikdy nevydanými pak všechny bezezbytku svědčí o obdivuhodné aranžerské nápaditosti a dovednosti někdejších protagonistů (například třetí verzi Reminiscencie II. bych neváhal směle označit za předobraz world music). Koncertní nahrávky na druhém kompaktu jsou cenným zachycením asi málokomu známé živé podoby Gattch, v níž dostávaly větší prostor free jazzové pasáže. Skupina se zde ovšem prezentuje i rockově živočišnějším projevem.

Je ironií osudu, že spolu s touto výtečnou kompilací ke mně zároveň dorazila i smutná zpráva, že jeden ze čtveřice muzikantů, pianista Ľudovít Beladič, loni na podzim zemřel.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04