20.5.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Virgin/EMI Czech ( 69:47 & 77:07)
Hudba pro chvíle, kterým se v angličtině říká výstižně 'after hours', neboli hodiny, kdy už 'je po všem, po shonu dne, panuje noční klid'. Ostatně Mooreova deska z roku 1992, z níž je na této kompilaci též bohatě čerpáno, se tak přímo jmenuje. Moore hojně čerpá ze studnice bluesových standardů, ale do experimentů s málo známými skladbami se raději nepouští. Většinou přebírá ty nejznámější: Rushovu All Your Love, kterou začínala již první deska Mayallových Bluesbreakers, Need Your Love So Bad, You Don't Love Me, Stormy Monday atd. Abychom snad Mooreovi nekřivdili, je nutno přiznat, že nevíme, jak velký podíl na konečné podobě tohoto výběru měl kompilátor, Švéd JĐrgen Holmstedt.

Mooreovy vlastní skladby (Still Got The Blues, Story Of The Blues, Midnight Blues, King Of The Blues), ač některé mají slovo blues důsledně v názvech, nejpříměji navazují na soulovou tradici šedesátých let - Otis Redding, Wilson Pickett například. Tento dojem podporuje i časté užívání dechové sekce. Aranžmá jsou hodně konzervativní, přesně pro ony již zmíněné 'after hours#, a přece nepřepadávají na stranu kýče. Gary Mooreje totiž vynikající zpěvák a jak dokazuje například záznam koncertního provedení Midnight Blues, strčí pohodlně do kapsy mnohé, kteří se živí jenom zpěvem. Ostatně koncerty byly a zůstávají silnou stránkou Mooreovy bluesové kariéry, jak o tom podává svědectví druhý disk, sbírka koncertních záznamů s nejrůznějšími hosty: Albertem Kingem, B. B. Kingem, Albertem Collinsem atd.

The Best Of The Blues není albem pro opravdové znalce, pídícíse ve specializovaných obchodech a bazarech po produkci firmy Telarc. Pro propagaci blues i přes poněkud popový přístřih ale může přesto udělat dost.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05