21.5.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Indigo/Classic (38:48)
Přiznám se, že když mi před několika lety americký kytarista Gary Lucas říkal, že má mj. rád čínskou popmusic, nevěnoval jsem tomu daleka tolik pozornosti, kolik by si to zřejmě zasloužilo. Jednak jsem toto tvrzení bral jako momentální úlet tohohle svérázného chlapíka, jednak jsem si, po pravdě řečeno, pod označením čínský pop neuměl nic moc představit. Měl jsem se ptát víc...

O tom všem mluvím proto, že podtitulem kytaristova nového alba je Gary Lucas plays mid-century chinese pop. Písničky autorů, jejichž jména, troufám si tvrdit, se za hranice Číny nedostala (při počtu tamních obyvatel ale mají i tak 'docela slušné' publikum), Lucas interpretuje instrumentálně, převážně s akustickým zvukem, jaký má jen on, nevyhýbá se ale ani elektrické kytaře se svými milovanými efekty. Je ovšem velmi citlivý a tentokrát skutečně nepřepíná výraz, pohrává si naopak s komorními atmosférami, s cinkavostí strun, která tak krásně sedí k orientální melodice. Ve čtyřech kouscích jej doprovázejí kolegové kapely Gods And Monsters, Jonathan Kane na bicí a Ernie Brooks na baskytaru - jejich příspěvek je ale téměř podprahový, na své nástroje jen tak šelestí (jaká to pro ně musela být změna oproti běžnému fungování, si dovede představit každý, kdo nějaký koncert Gods And Monsters navštívil...). V šesti písničkách pak Lucasovy strunné pavučinky opřádají zpěvačky Celest Chong a Gisburg - právě v nich Evropanova představa o čínském popu dostává asi nejpřesnější parametry. Je úplně jedno, nakolik jsou přesné. Tohle je prostě krásná deska.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05