22.5.2006 | Autor: Jindřich Göth

EMI (50:45)
Říká se, že Coxon je největší pankáč z Blur, a něco na tom zřejmě bude. Zatímco si parta kolem Damona Albarna libuje ve stále divnějších a artistnějších deskách, někdejší kytarista Graham Coxon se s tím nemaže. S přehledem a se záviděníhodnou lehkostí od boku vystřílel třináct svěžích melodických punk-rockových vypalovaček s místy až archetypálními názvy Gimme Some Love. Pohoda. Jak hrozně zní tento termín, používá-li se při hodnocení bezpohlavních ukňouraných kapelek, kterých v obchodě dostanete dvanáct do tuctu. Zde ale sedí, Coxon je opravdu v záviděníhodné pohodě. Mindrákem z Blur netrpí, invence má dost a dost a nezdá se, že by tomu mělo být někdy v budoucnu naopak. Kdyby podobné desky točili všichni odpadlíci z věhlasných kapel, bylo by dobře na světě.

Zlatý hřeb: Just a State Of Mind, Gimme Some Love
Zní to jako: deska, kterou vrazíte do věže na začátku pařby

Body: