GBH: Ha Ha
19.1.2003 | Autor: Petr Korál
Go-Kart/Maximum Underground (48:28)
Že by někdy GBH zapomněli na lidičky s barevným čírem a koženicemi plnými spínacích špendlíků a začali hrát něco jiného než punk? To je ale pošetilý nápad! Ha ha, už dlouho jsem se tak nezasmál... Z podstaty nové desky GBH mi však, budu upřímný, již tak do smíchu není. Ano, punk rock to je pořád, jenže - někdejší uvěřitelné sociálně-politické ostříje až na výjimky pryč (a když už tam je, nějak ne a ne důrazně škrábat), a pokud jde o hudební stránku věci, kdežeje téměř neukočírovatelná tříštivá energie GBH z osmdesátých a ještě i ze začátku devadesátých let?! Takhle to je z nemalé části pouze standardní, jakousi téměř tovární výrobou, respektive pustou setrvačností zasmrádlý punk. Ano, Song For Cathy, Dustbin Rock'n'roll, Superhighway Robbery a především Sado Methodist jsou pořád nářez, jak se na GBH coby jeden z někdejších etalonů nejen hudebního megavzteklounství sluší a patří, a některé písně (Crush 'Em, I WantTo Believe, Flyin' High, Discover The Treatment) posouvají z roviny prachobyčejné průměrnosti aspoň výživné melodické nápady, ale řečeno s Ready Kirken: čekal jsem víc. Mnohem víc. I když, málo platné, většina českých punkrockových muzikantů by se i u dnešních GBH pořád mohla učit...
Body:
&musiQ 2003/01