10.6.2006 | Autor: Petr Korál

Sony BMG (44:54)
Gabriela (anebo Gába, chcete-li) Al Dhábba je ambiciózní dívka. Nejen že vskutku znamenitě zpívá, o tom žádná – vybroušenou techniku i ohromující emocionalitu projevu jí může bezmocně závidět drtivá většina jejích sokyň ve zdejším popmuzikálním rybníčku, včetně mnoha těch „starších a zkušenějších“. Gabriela si však také sama (jen občas s výpomocí producenta a osoby č. 2 této desky Milana Cimfeho) píše písničky a obdařuje je i texty. A navíc jakými texty! Slovní obrazy plné neosahaných metafor a skrytých či „alternativních“ významů jsou v českém popu zhruba tak častým jevem, jako poctivost a důvěryhodnost ve zdejší politice nebo prvoligovém fotbale...
Občas jsou Gábiny ambice, pravda, až přemrštěně artistní. Některé písně, žánrově oscilující v širokém rozpětí od jakéhosi moderního šansonu až po „lehčí“ rockové záležitosti, by si zasloužily větší aranžérskou střídmost a patos skladby Dies irae atakující břehy klasické hudby je vyloženě nesnesitelný. Zpěvačce mnohem víc sluší v podstatě prostá melodická písnička (poněkud nelogicky anglicky zpívaná Stará čundračka). Ale úhrnem vzato:
Al Dhábba si hned svou prvotinou nasadila uměleckou laťku proklatě vysoko!

Zlatý hřeb: Bárka, Černočerná tma
Zní to jako: nejlepší ze všech desek, které mají něco společného s fenoménem Česko hledá SuperStar

Body: