1.1.2003 | Autor: DJ Mobley

BMG (66:02)
Nevadí, že první skladba nového alba smooth jazzové superskupiny Fourplay zní jako Pat Metheny skřížený s George Bensonem, podstatné je, že splňuje všechny nevysoké nároky kladené na radio friendly music: chytlavé barvy a rytmy, trocha popové romantiky nebo exotiky, veselá a neškodná sóla a hlavně nerušit! Od studiových muzikantů, kteří celou svoji kariéru zasvětili podobnému žánru, tj. zejména v Americe prosperující nejpopovější odnoži jazzrocku, nemá ani smysl něco jiného očekávat. Zatímco u bubeníka Harvey Masona a kytaristy Larryho Carltona lze alespoň zavzpomínat na jejich funkovější, ne-li stylotvornější studiové příspěvky ze sedmdesátých let, musím přiznat, že u zbývajících členů této hudební čtveřice, klavíristy a skladatele Boba Jamese a basisty a zpěváka Nathana Easta, postrádám jakékoliv dobré vzpomínky na jejich dosavadní diskografii nebo hudební kariéru (rozhodně k nim nepočítám traumatizující zážitek z jednoho nedávného ročníku 'Jazzu v Montreux', jehož ředitel bez uzardění naprogramoval pop jazzového fachmana Jamese jako bratru nečekaný 'hvězdný' záskok za hospitalizovaného Brad Mehldaua!!! To je totiž něco jako nahradit Alanis Morisette gymnastkou Britney S. pod záminkou, že obě jsou popové zpěvačky a hezky se na pódiu kroutí...) Nicméně právě Bob James podle očekávání příliš nerozšiřuje kreativní rádius čtveřice. Ne snad, že by jeho sóla neuměla v občasném návalu odvahy na chvíli sejít z vyšlapané cestičky bílých kláves, ale především proto, že jeho příchylnost k syntetizátoru Korg by zněla lacině už v osmdesátých letech, odkdy nás vtíravý lesk tohoto zvukového osvěžovače neodbytně pronásleduje z každé radiostanice pro posluchače od tří měsíců do devadesáti let. Především díky Carltonovi, který ve Fourplay před časem nahradil Lee Ritenoura, ale i díky evidentní muzikantské dovednosti a nakažlivé interakci všech členů čtveřice, cení tihle studioví vlci nakonec zuby víc, než bývá v aseptizovaném pop jazzovém kontextu zvykem. Máte-li rádi Methenyho a nevadí-li vám příležitostná banalita hudební červené knihovny, pak je to deska pro vás.


Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12